Asi najstarším typem bubnů, jsou bubny rámové. Jako velká skupina bubnů se vyznačují tím, že hloubka jejich těla je vždy menší než průměr blány.  Základní typ rámového bubnu u kterého je blána prostě napnutá na kruhový rám se nazývá tar. Tento nástroj má kořeny v severní Africe. Odtud pochází i další typ rámového bubnu, zvaný bendir, který má navíc pod blánou napnuté struny, které samozřejmě výrazně ovlivňují výsledný zvuk. Některé typy rámových bubnů obsahují další části. Například páry malých činelek včleněných do těla rámu bubnu. Tento typ je v západním světe znám pod jednotným označením tamburína. Avšak v různých koutech světa má tento typ bubnu různá pojmenování, doprovázená samozřejmě malými odlišnostmi ve stavbě těla bubnu. Jedná sa především o arabskou tamburínu nazývanou riq a ve větších rozměrech známou pod názvom mazhar. Oba tyto nástroje mají původ v Egyptě. Známa je také kanjira, původně z Indie. Z Itálie pochází nástroj tamburello. Dále tamburína, původně z latinské ameriky, zvaná pandeiro. V Brazílii má taktéž původ další typ rámového bubnu, avšak bez činelek, tzv. tamborim. Dalším přídavným zařadením uchyceným na těle rámového bubnu a výrazně dotvářejícím zvuk nástroje  mohou být kovové kroužky, případně krátké řetízky uchycené zevnitř na těle bubnu. Do této kategorie patří hlavně perské nástroje daf a dayereh, ale také uzbecký nástroj doyra.

autor: Martin T.

Comments are closed.