Santuri (z perského santur, tedy „sto strun“) je předchůdce evropského cimbálu. Skládá se z dřevěné ozvučné skříně ve tvaru rovnoběžníku, na které jsou upevněny kovové struny. Na santuru je použito více jak 100 strun, které jsou rozděleny po párech, trojicích a čtveřicích. Liché struny jsou vyrobeny z měděného drátu a slouží k vydávání basových zvuků, zatímco sudé struny jsou ocelové nebo bronzové a vydávají vyšší zvuk. Při hře je santuri položeno na nohou hráče nebo na stole a do strun se tluče dřevěnými paličkami (bagetes). Pro změkčení tónu jsou paličky omotány bavlnou. Na struny se hraje dvěma dřevěnými paličkami. V Řecku se tento nástroj rozšířil s příchodem řeckých obyvatel z  oblastí Malé Asie (1922), kde byl tento nástroj velice populární. Oproti původnímu perskému santuru se řecká verze nástroje liší laděním, rozsahem i celkovou velikostí ozvučné skříně.

Literatura:
[1] KALOMOIRIS, Manolis. Organognosia. Athény : Michail Gaitanou, 1967. 64 s. ISBN W399960006.
[2] MALIARAS, Nikos. Byzantina mousika organa. Athény : Nakas, 1997. 87 s. ISBN 978-960-7554-44
[3] THORMOS, Nikos. Paradosiaka krousta. Athény : Nakas, 2002. 90 s. ISBN 960-707-5463

Comments are closed.